Sigmund Freud

Zdroje snu a dětská sexualita

Zdroje snu jsou podle Freuda v zásadě tři:

1. Tělesné (somatické) podněty
2. Denní pozůstatky (rezidua)
3. Události z dětství

Tělesné podněty – sny, které se vyrovnávají s tělesnými podněty, jsou nejlepším dokladem Freudovy domněnky, že jedním z hlavních úkolů snu je chránit náš spánek. Existují různé tělesné podněty, které mohou přicházet zevnitř (kyselost žaludku, plný močový měchýř) i zvenčí (nepříjemné zvuky, denní světlo) a které ruší náš spánek. Sen je automaticky přetváří do podoby, která se snaží naše vědomí uchlácholit a ponechat v nečinnosti. Dobrým příkladem jsou sny, ve kterých vykonáváme nezbytnou tělesnou potřebu na toaletě. Sen se nám při takové příležitosti doslova snaží namluvit, že můžeme klidně ve spánku pokračovat, neboť naše potřeba je právě uspokojována.

Freud ve svém Výkladu snů uvádí řadu dalších příkladů: Snícímu se zdálo, že byl přepaden, povalen za zem a několik osob mu mezi palec a další prst na noze zatloukalo kůl. Když se probudil, zjistil, že mu mezi oběma prsty uvízlo stéblo trávy. Stejnému snícímu se jindy zdálo, že ho věší. V bdělém stavu zjistil, že má příliš utažený límeček košile kolem krku. Do třetice si jiný snící položil k nohám láhev s horkou vodou a snil poté o výstupu na vrchol Etny.

Denní pozůstatky (rezidua) – denní rezidua představují zbytky a útržky vzpomínek, které v nás zanechaly citově zabarvené zážitky z předešlého dne nebo z doby nedávno minulé. Tyto útržky mohou sloužit jako materiál, na němž je příběh snu vystavěn. Mohou též představovat problematické myšlenky, které v záplavě dalších denních vjemů unikly svému úspěšnému dořešení a jsou proto ve snu déle rozvíjeny a zpracovávány.

Freud uvádí příklad vlastního snu, ve kterém napsal monografii o jistém rostlinném druhu. Zdrojem snu byla vzpomínka na včerejší dopoledne, kdy Freud za výlohou jednoho knihkupectví viděl monografii o rodu bramboříků.Zdrojem jiného Freudova vlastního snu je připomínka, že své ženě z týdenního obnosu dosud dluží dvacet zlatých. Zdálo se mu, že si v knihkupectví S. a R. předplácí periodickou publikaci, která ročně stojí dvacet zlatých.

Události z dětství – za hlavní zdroj problémů, které nás v dospělosti sužují a které se proto stávají i motivem snů, považuje Freud dětství, resp. vztah dítěte k jeho rodičům a sourozencům a jeho sexuální vývoj. Sex a dětství je něco, co běžnému smrtelníkovi nejde dohromady. Běžnou představu dítěte vyjadřuje dobře latinská formule „tabula rasa“, tedy čistý a nepopsaný list papíru. Podle Freuda je však formování našeho sexuálního života přítomno již od nejútlejšího kojeneckého věku. Rozlišujeme několik vývojových stádií, z nichž pouze první tři mají svůj význam pro snění:

1. Orální stádium – spadá do prvního až druhého roku života. Příznačné je, že ústa jsou prvotním zdrojem dětského potěšení. Hlavní asociace, které se k tomuto období váží, jsou přijímání potravy (lačnost a nenasytnost), držení půstu (tvrdohlavost), kousání (destruktivní touha), plivání (odmítání a opovržení). Lze říci, že v tomto raném stádiu se formuje náš přístup odpovídající tomu, co vše budeme moci v životě takzvaně „překousnout“ nebo „spolknout“.

   Sen, který je připomínkou a návratem do orálního stádia, může mít např. podobu návštěvy v obchodě, kde jsou pouze prázdné regály a kde není možné zakoupit nic k snědku.

2. Anální stádium – představuje období života dítěte, kdy začíná získávat kontrolu nad svým vyměšováním. „Udělat něco“ je příznačným prototypem kreativní práce. Exkrement je pro dítě první věcí, kterou je schopno zcela samo vyprodukovat. Ne nadarmo je pak podle zjednodušené logiky zlato a bohatství symbolicky uváděno zajedno právě s výkaly. Pokud jsou děti v tomto období motivovány a podporovány, je možné očekávat, že budou štědré a produktivní v dospělosti. Naopak, pokud se dětské vyměšování setká ze strany rodičů s negativními postoji, lze se v dospělosti dočkat přehnané čistoty, lakomství a chorobné potřeby udržovat vše pod kontrolou.

   Typickým snem odkazujícím k análnímu období je vykonávaná potřeba doprovázená nepříjemným pocitem z toho, že nás někdo sleduje.

3. Falické stádium – probíhá jinak u dívek i chlapců.
   Podle Freuda se malý chlapec zamiluje do vlastní matky. Jeho sexuální pud se probouzí k životu, takže chlapcův vztah k matce získává podtext incestu. Otec je vnímán jako rival. Tento strach je Freudem pojmenováván jako tzv. kastrační úzkost. Problematický vztah syna k matce je pak možné vnímat v rovině tzv. oidipovského komplexu, tedy nevědomé sexuální touhy k vlastní matce. Freud použil pro pojmenování tohoto komplexu řeckou báji o Oidipovi, který odešel z domova, protože mu věštba prorokovala zabít vlastního otce a pojmout za ženu vlastní matku. I přes to, že Oidipus domov opustil, aby se osudu vyhnul, tento se po letech naplnil a skutečně svého otce zabil a oženil se s vlastní matkou.
   Pro dívčí falické stádium je typická žárlivost na matku. Dívka se zamiluje do otce a svoji matku chápe jako překážku. Dívka pak trpí tzv. závistí penisu. Nedovede pochopit, proč zůstala v tomto směru ošizena a vinu klade na matku.

   Typické sny s podtextem oidipovského komplexu jsou takové, ve kterých děláme sexuální návrhy starším osobám nebo osobám s autoritativní či pečovatelskou funkcí jako jsou učitelé, faráři nebo zdravotní sestřičky. Kastrační komplex se pak vyskytuje ve snech, kde hrozí zranění končetin nebo zvířat patřících snícímu.

4. Období latence – přichází zhruba v rozmezí 7. až 12. rokem života a není spolu s dalším genitálním stádiem považováno za důležité pro výklad snového materiálu.